Klimatizace do bytu nebo domu: mobilní, nebo dražší pevnou?

Levnější řešení: větráky. Jenže ty vzduch v místnosti neochlazují, ale pouze rozpohybují. Díky proudícímu vzduchu má pak tělo pocit, že se ochlazuje. Ale nic se nemá přehánět. Mnozí jistě dobře víte, co se stane, když přijdete zpocení z ulice a ofoukne vás průvan, o dlouhodobějším pobytu v něm ani nemluvě.

Takové ochlazení pak může končit bolestmi hlavy, krku a dalšími potížemi. Zcela nevhodné jsou větráky do domácností s alergiky − společně s vířením vzduchu se totiž víří i prach se všemi přítomnými alergeny.

Ovšem tomu, kdo netrpí alergiemi ani bolestmi hlavy z průvanu, větrák určitě aspoň trochu pomůže. Je však důležité správně si vybrat.

Zavrhli jste větrák a chcete raději klimatizaci? I v tomto případě pozor na přílišné šetření. Klimatizační jednotky můžete pořídit za 10 000, ale i za 50 000 korun. Samozřejmě je v nich velký rozdíl, který odpovídá ceně.

Mobilní klimatizace: nečekejte zázrak ...

Za nejnižší částky se prodávají takzvané mobilní klimatizační jednotky, které na první pohled vypadají jako ideální řešení, mají však samozřejmě svá ale...Pokud si je pořídíte domů, jako první vás zarazí velká hlučnost, která rozhodně není příjemná ve dne, natož večer. Může za to kompresor, který je součástí přístroje, a tak ho máte přímo v místnosti.

Mnohem větší problém však činí mobilním klimatizacím odvod horkého vzduchu. Výrobci doporučují vysunout hadici otevřeným oknem ven. Když to uděláte, zjistíte, že otevřeným oknem přichází do místnosti více tepla, než stačí klimatizace ochladit. Systém se tak stává neúčinným.

• Jiným řešením může být vyříznutí otvoru do obvodové zdi domu nebo do stoupaček. V období, kdy je klimatizace mimo provoz, je však nutné otvor opět zaslepit.

Klasická klimatizace

Všechny tyto problémy se podařilo odstranit u takzvané pevné klimatizace, která ovšem stojí několik desítek tisíc korun − záleží na typu zařízení a především velikosti bytu či domu.

Pevná klimatizace se skládá ze dvou částí – vnitřní a venkovní jednotky, které spojuje měděné potrubí přivádějící chladivo. Funguje v podstatě stejně jako chladnička, pouze je rozdělená na dvě části.

Přitom venku – na fasádě, střeše či balkonu – se nachází právě hlučnější kompresor, kondenzátor a další komponenty. Ačkoli umístěním ven se hlučnost tohoto zařízení zmírní, nemělo by být v blízkosti dětských pokojů a ložnice, protože by v noci mohlo přece jen rušit.

Vnitřní jednotka se skládá z ventilátoru a výparníku. Nejčastěji se umisťuje na zeď nebo na strop – i když první řešení bývá běžnější, neboť je jednodušší. U stropních jednotek se musí vybudovat podhledy, do kterých se ukryje tělo klimatizace.

Pro podstropní jednotku se nejlépe hodí místo nad dveřmi. Rozhodně by neměla ústit do míst, kde lidé spí, sedí u stolu či televize. Nevítanému proudění vzduchu lze zabránit vhodným natočením směrových lamel.

• Nejjednodušším jednotkám, skládajícím se z jedné vnitřní a jedné venkovní jednotky, se říká split.
• Druhým typem je pak takzvaná multisplit klimatizace. Na jedinou kompresorovou jednotku jsou připojeny dvě a více vnitřních jednotek.

Teoreticky je možné na jednu venkovní jednotku napojit neomezené množství těch vnitřních, ale to je pro byt či rodinný dům zbytečné. Zpravidla stačí čtyři pět vnitřních jednotek.

Konzultace s odborníkem je na místě také kvůli výběru vhodného typu a výkonu vzhledem k velikosti bytu, orientaci na světové strany, tepelně izolačním vlastnostem obvodových stěn a podobným okolnostem.

Většina dražších pevných klimatizací dokáže i topit. Využívá princip tepelného čerpadla. K získání 3 kW tepelné energie spotřebuje 1 kW elektrické energie. To se může hodit ve studeném létě stejně jako v jarním chladném ránu či podzimním večeru. V takových situacích je přitápění klimatizací výhodné. Topení však nenahradí.